Co byl ten moment, kdy jste si řekl: „Tahle zkušenost si zaslouží knihu“?

Upřímně? Když jsem po několikáté hledal na internetu spojení jak řídit příspěvkovou organizaci. No a nic nenašel. Prošel jsem Akademií pro ředitele od Projektové kanceláře Kraje Vysočina, kde jsme řešili strategii, ekonomiku, právo i krizové řízení. Její absolvování mi otevřelo oči, dalo jasný směr a moc pomohlo. Fakt to bylo užitečné, ale v praxi se ukázalo, že největší školou je každodenní realita. Krizová komunikace v neděli večer, rozhodování mezi špatným a ještě horším, no a taky papírování na hranici fyzického i psychického limitu. Tak jsem si řekl, že to sepíšu, pro sebe, pro ostatní, a možná i pro zasmání.

Která situace vás nejvíc naučila „nebláznit“. A zvládl byste ji dnes jinak?

Jedna? Těch bylo! Ale třeba situace, kdy během jednoho týdne odešla vedoucí domácnosti marodit, onemocněli tři pracovníci a zrovna dorazila kontrola. V tu chvíli máte dvě možnosti. Za A zhroutit se, nebo za B si dát kafe, zhluboka se nadechnout a začít řešit věci jednu po druhé. Dnes bych to zvládl možná klidněji, protože už vím, že všechno nějak dopadne. I když někdy ne úplně podle plánu. Hlavní je mít kolem sebe kompetentní lidi, kteří pro věc dýchají jako vy.

Jak se podle vás pozná dobrý vedoucí v sociálních službách? A co rozhodně nedělat?

Dobrý vedoucí se pozná podle toho, že mu lidé věří i ve chvíli, kdy není všechno růžové. Není to ten, kdo nejvíc mluví, ale ten, kdo ví, kdy má mluvit. Kdy radši mlčet a naslouchat. Rozhodně by neměl řídit od stolu a podle tabulek, jelikož v sociálních službách musíte cítit lidi, jinak ztratíte směr. A nedělat? Nedělat mrtvého brouka, když je průšvih. Čelit věcem čelem, i když to někdy bolí.

Domov Jeřabina se těší velmi dobré pověsti. Jak se buduje důvěra mezi vedením, zaměstnanci a klienty?

Důvěra se nebuduje přes směrnice, ale přes činy. Tím, že nezmizíte po jmenování do kanceláře, ale zůstanete v kontaktu. Tím, že jdete příkladem a taky že si přiznáte chybu, když nějakou uděláte. Důvěru vytváří i slovo děkuju, nebo když jste s klienty na stacionáři a prostě jen jste. V Jeřabině máme štěstí na lidi, kteří svoji práci dělají na jedničku.

Kde si je možné knihu přečíst? Pro koho je určena?

Knížka je k mání přímo u nás v Domově Jeřabina, nebo v Komunitním centrum s obchůdkem pro dobrou věc, které je otevřeno na pelhřimovském náměstí. Je to čtení pro všechny, kdo pracují v sociálních službách, ale taky pro ty, co si chtějí udělat obrázek, jak to vlastně vypadá za zdmi domova.

Kdybyste měl čtenářům předat jednu jedinou věc z celé knihy, co by to bylo?

Že řízení v sociálních službách je sice místy náročné, ale nikdy zbytečné. A že klíč není v dokonalosti, ale v lidskosti. Když dokážete zachovat klid, humor a vztahy i ve stresu, tak se dá přežít skoro všechno. A občas se i zasmát.