Do čeho se jako ředitel pustíte nejdřív?

Pustím se do práce. Pokračuju v tom, co jsme už rozběhli, protože organizaci jsem několik měsíců vedl z pozice statutárního zástupce a znám její chod i potřeby. Čeká nás spousta důležitých kroků, ať už jde o péči, podporu týmů nebo rozvoj aktivit pro klienty. Chci být hodně v terénu, naslouchat lidem a nezapomínat, proč to všechno děláme. Prvním konkrétním cílem je navštívit všechny domácnosti a pracoviště, osobně si popovídat se zaměstnanci a klienty a probrat s nimi všechno důležité.

Co konkrétně máte před sebou?

Těším se třeba na turnaj v Člověče, nezlob se, který plánujeme nejen pro naše klienty, ale i pro lidi z okolních zařízení a který se uskuteční na konci srpna. Bude to milá akce, kterou pořádáme už tradičně. A chystáme také rozloučení s létem. Jde o odpolední posezení pro zaměstnance a jejich rodiny. Věřím, že si u toho trochu odpočineme, popovídáme si a posílíme vztahy, které jsou pro naši práci klíčové. Kromě toho se budeme věnovat i Domovu pro seniory Onšov, který pod nás spadá. Primárním úkolem bude posílení týmu pracovníků v přímé péči. Klienti tam potřebují každodenní podporu a péči, kterou náš kolektiv odvádí s velkým nasazením. Ale zároveň se ukázalo, že současná kapacita není dlouhodobě udržitelná. Chceme proto vytvořit lepší podmínky jak pro klienty, tak pro zaměstnance, aby měli prostor dýchat a mohli se soustředit na to nejdůležitější. Jde o lidský přístup a kvalitní péče.

S jakou vizí jste uspěl ve výběrovém řízení?

Představil jsem čtyřletý plán rozvoje, ale hlavně jsem mluvil o tom, že Domov Jeřabina má být lidské, otevřené a profesionální zařízená. Není to jenom bývalý ústav. Jde o komunitu lidí s velkým srdcem. Chci, aby naši klienti měli důstojný život, aby zaměstnanci věděli, že jejich práce má smysl a aby organizace stála na pevných základech. A také chci, abychom nešetřili úsměvy. Věřím, že sociální služby nemusí být anonymní a odosobněné. Když jsou dobře řízené, mohou být radostné a inspirativní.

O Domově Jeřabina je slyšet i mimo Pelhřimovsko. Čím to podle vás je?

Tím, že se nebojíme být vidět. Děláme akce, sdílíme příběhy, zveme lidi k sobě. A především tu pracují lidé, kteří mají znalosti a zkušenosti a svoji práci dělají rádi. To je znát. Věřím, že Domov Jeřabina je dnes vnímán jako místo, kde se věci dělají srdcem, a to se počítá.

Co vás na vedení organizace nejvíc těší?

Těší mě, že můžu tvořit prostředí, ve kterém se lidem dobře žije a pracuje. Těší mě, že vidím výsledky týmové práce. A taky mě baví, že každý den přináší něco nového. Nejde o nic stereotypního. Mám rád výzvy, a když vidím, že něco posouváme k lepšímu, je to skvělý pocit.

Na závěr – co byste chtěl vzkázat zaměstnancům a přátelům Domova Jeřabina?

Děkuju za důvěru, spolupráci a energii, kterou do našeho zařízená dáváte. Domov Jeřabina nejsou jen budovy a tabulky. Jsou to lidé, vztahy a každodenní příběhy. A těším se, že je budeme psát společně. Chci, aby se Domov Jeřabina stal místem, kam se lidé nebojí přijít a kam se budou rádi vracet.