Uplynulo sto dní od chvíle, kdy jste převzal vedení Jeřabiny. Jak byste toto období popsal?

Bylo to intenzivních sto dní, plných poznávání lidí, prostředí i příběhů. Věděl jsem, že Domov Jeřabina má obrovský potenciál a dnes mohu říct, že jsem se nemýlil. Pro mě to nebylo o číslech ani tabulkách, ale hlavně o lidech. Každý den jsem viděl, že tu pracují lidé, kteří dělají svou práci srdcem, a že tu vzniká něco, co má hluboký smysl.

Co se tu dobu podle vás nejvíce povedlo?

Těch věcí je víc, ale vypíchnul bych několik oblastí. V Onšově jsme začali měnit prostředí domova pro seniory – nové vybavení, výmalby i rozšíření aktivit. Chceme, aby se senioři na této adrese cítili opravdu doma. Zlepšila se také komunikace a týmová spolupráce. Pořádáme pravidelné porady, posílili jsme vazby mezi úseky, pokračujeme ve vydávání interního magazínu eJeřabinka, který propojuje zaměstnance napříč organizací. Velkou radost mám i z rozvoje našich partnerství – s Krajem Vysočina, Charitou, Fokusem Vysočina i Duklou Jihlava. Logo Domova Jeřabiny je teď přímo na ledě nové Horácké arény. To je krásný symbol propojení světa sportu a sociálních služeb.

Zmínil jste komunikaci a týmovost. Jak se podle vás proměnila kultura uvnitř organizace?

Myslím, že se nám daří víc mluvit spolu než o sobě. Zavedli jsme otevřenou komunikaci, nasloucháme si a snažíme se hledat řešení společně. Každý zaměstnanec má možnost být součástí dění, sdílet své nápady a cítit, že jeho práce má váhu. Chci, aby Domov Jeřabina byl místem, kde lidé pracují rádi, kde se mohou rozvíjet a kde vládne důvěra.

V poslední době jste rozjeli také zajímavé projekty, které propojují sociální práci s knižní tvorbou. Co vás k tomu vedlo?

Domov Jeřabina má neuvěřitelně kreativní lidi. Tím myslím nejen zaměstnance, ale i klienty. Chtěli jsme tu tvořivost podpořit, a tak vznikla naše knižní edice Jeřabina. Každá knížečka vypráví příběh jinak, ale všechny spojuje lidskost. Ať už jde o Život v tichu, Mírovo léto v Jeřabině nebo dětskou novinku Dva domovy pro jedno srdíčko. Všechny tituly ukazují, že i těžká témata se dají vyprávět s porozuměním a nadějí.

Každá změna přináší i výzvy. Které z nich jsou pro vás teď největší?

Největší výzvou je personální stabilita. To je stěžejní téma napříč sociálními službami. Zakládám si na tom, aby Domov Jeřabina byl místem, kam se lidé těší, kde mohou profesně růst a kde se cítí ocenění. Další výzvou je finanční udržitelnost, zvláště pak při rostoucích nákladech na energie a mzdách. Díky podpoře Kraje Vysočina a promyšlenému plánování to ale zvládáme. Naším cílem je, aby všechny služby žily duchem: „Domov není budova, domov je vztah.“

Co si z prvních 100 dní osobně odnášíte?

Především potvrzení, že největší hodnotou každé organizace jsou lidé. Ti, kteří pečují, tvoří, pomáhají i ti, kteří nám důvěřují. Vidím, že Domov Jeřabina není jen poskytovatel sociálních služeb. Je to živý organismus, kde se píšou příběhy srdcem. Sto dní uteklo rychle, ale mám pocit, že jsme udělali velký krok vpřed. A hlavně – že tohle je teprve začátek nové kapitoly Jeřabiny. Je tak na místě poděkovat všem kolegům, partnerům i vedení Kraje Vysočina za důvěru a podporu. Bez vás by Jeřabina nebyla tím, čím je. Místem, kde lidskost není fráze, ale každodenní praxe.