Každou neděli trávíte čas s našimi klienty a pomáháte jim rozvíjet nové dovednosti a trávit smysluplně volný čas. Jak jste se k této práci dostaly?

Zuzana Remešová: Já jsem původně hledala brigádu, která by mi dávala smysl, a když jsem slyšela o možnosti pracovat v Jeřabině, hned mě to zaujalo. Po prvním setkání s klienty jsem věděla, že jsem na správném místě. Nejde jen o práci, ale o vztahy, které si tady člověk vytvoří.

Lucie Remešová: Já jsem zase dlouho přemýšlela, jak trávit víkendy jinak než učením se do školy, nebo jen u televize s telefonem v ruce. Pak jsem se dozvěděla o možnosti být součástí aktivit v Domově Jeřabina a říkala jsem si, proč to nezkusit? A musím říct, že nelituju ani minuty.

Kristýna Dohnalová: Mě přesvědčila sestra, která v Jeřabině pracuje. Říkala, že si člověk odnese víc, než by čekal a měla pravdu. Klienti mě naučili tolik věcí. Třeba zapracovat na trpělivosti, radovat se z maličkostí a také se hodně smát. Zažíváme spoustu srandy.  

A co konkrétně s klienty děláte?

Zuzana Remešová: Vypomáhám se sportovním kroužkem. Hrajeme volejbal, fotbal, bowling, teď začali i s florbalem. Klienti jsou skvělí parťáci, i když občas hrají podle vlastních pravidel. Například gól platí, i když ho dá brankář.

Lucka Remešová: Věnuji se turistickému kroužku. Chodíme na výlety, objevujeme nové trasy, někdy je to spíš závod, kdo vydrží nejdéle. Klienti mají neuvěřitelnou energii!

Kristýna Dohnalová: Hodně vaříme! Máme polévkový kroužek a už jsme si vyzkoušeli snad všechny možné druhy polévek. Minule jsme měli dýňovou, a jeden z klientů prohlásil, že to chutná téměř jako od maminky. Ale že maminka přidává víc soli, tak příště musíme prý přidat.

A co vás nejvíc překvapilo?

Zuzana Remešová: Kolik radosti dokáže přinést úplně obyčejná věc. Třeba když klient poprvé uvaří sám polévku nebo si zvládne správně zavázat boty. To jsou malé velké úspěchy!

Lucka Remešová: Mě překvapilo, jak rychle si k sobě lidi najdou cestu. Na začátku jsem měla obavy, jak mě klienti přijmou, ale už po první hodině jsem věděla, že jsme si sedli.

Kristýna Dohnalová: Asi to, že si tady člověk připadá spíš jako součást party než jako brigádník. Každý se baví, pomáhá si a nikdo se nebere moc vážně.

Co byste vzkázaly zájemcům, kteří by v Domově Jeřabina chtěli začít pracovat?

Zuzana Remešová: Nebojte se toho! Přijdete, poznáte nové lidi a zjistíte, že jste tam, kde máte být.

Lucie Remešová: Když máte chuť něco změnit a dělat smysluplnou práci, Jeřabina je to pravé místo.

Kristýna Dohnalová: A hlavně – připravte se na to, že vás klienti budou učit stejně tolik, kolik vy je. A možná i víc!