Sedmdesát let je dlouhá historie. Co pro vás letošní výročí znamenalo?

Především příležitost zastavit se a uvědomit si, kolik lidí je s tímto místem spojeno. Generace obyvatel, jejich rodiny i zaměstnanci, kteří tu odvedli obrovský kus práce. Při běžném provozu řešíte hlavně to, co je potřeba udělat dnes a zítra. Výročí nám připomnělo, že navazujeme na práci mnoha dalších lidí a zároveň máme odpovědnost za to, kam se domov posune dál.

Jak se podle vás podařily samotné oslavy?

Podařilo se propojit obyvatele, jejich blízké, zaměstnance i lidi z okolí. Program zahrnoval hudbu, prohlídky zámku i prostor pro společné posezení. Přijeli také významní hosté, čehož si vážíme. Podstatné pro nás ale bylo, aby si den užili především lidé, kteří v Onšově žijí. Aby byli součástí oslavy a měli možnost potkat se se svými blízkými. Trvalou připomínkou výročí je také zasazený jeřáb.

Za slavnostním dnem bývají týdny příprav. Co ukázaly o vašem týmu?

Taková akce vyžaduje spolupráci napříč domovem. Vedle příprav musí dál fungovat veškerá péče, stravování, úklid a běžný provoz. To nelze odsunout. Chtěla bych proto poděkovat i kolegyním a kolegům, jejichž práce nebyla na první pohled vidět. Právě díky nim se mohli ostatní věnovat programu a hostům a naši obyvatelé měli zajištěnou podporu, kterou potřebují.

Když odhlédneme od výročí, co se v poslední době v Onšově povedlo změnit?

Důležité byly úpravy pokojů a rekonstrukce koupelny. Prostředí má na každodenní život velký vliv. Záleží na tom, kde člověk odpočívá, kde přijímá návštěvy a kde se může potkávat s ostatními. U každé změny bychom se měli ptát, co přinese obyvatelům a zda zároveň usnadní práci zaměstnancům. Hezký výsledek je důležitý, ale musí také dobře fungovat v běžném dni.

Co rozhoduje o tom, zda se člověk v pokoji cítí doma?

Často jsou to věci, které mají pro konkrétního člověka osobní význam. Fotografie, oblíbené předměty nebo způsob, jakým je zvyklý mít své okolí uspořádané. Stěhování do domova je velká životní změna. Člověk si s sebou přináší své zvyky, vztahy i představu o tom, jak chce trávit den. Potřebujeme mu naslouchat a hledat možnosti, jak na to navázat.

Domov sídlí v historickém zámku. Je to spíše výhoda, nebo komplikace?

Zámek má své kouzlo a společně se zahradou patří k Onšovu. Historická budova ale vznikala pro jiný účel než pro dnešní sociální službu. Přináší limity při pohybu, poskytování péče i při snaze zajistit dostatek soukromí. Je potřeba o tom mluvit otevřeně. Vztah k místu můžeme mít velmi silný, ale současně je nutné přiznat si, že pro budoucnost potřebujeme vhodnější podmínky.

Co budoucnost domova?

Záměrem je vytvořit nové bezbariérové zázemí s větším soukromím, s jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji s vlastním sociálním zařízením. Pro obyvatele by to znamenalo pohodlnější bydlení, pro zaměstnance lepší podmínky k péči. Zatím je to pouze připravovaný projekt, nikoliv hotová stavba. Do té doby máme odpovědnost za současný domov a za to, aby se v něm lidem žilo co nejlépe.

Jak těžké je skloubit potřeby jednotlivých obyvatel s chodem celého domova?

Je to každodenní hledání rovnováhy. Někdo potřebuje více pomoci při běžných činnostech, jiný více podpory při zvykání na nové prostředí. Liší se také představy o soukromí a společném programu. Nemůžeme předpokládat, že všem bude vyhovovat totéž. Zároveň musíme umět vysvětlit možnosti služby a domlouvat se s obyvateli i rodinami srozumitelně a včas.

Co by podle vás měli vědět blízcí člověka, který do domova přichází?

Že jejich znalost blízkého člověka je pro nás velmi cenná. Vědí, co má rád, co ho uklidňuje nebo co mu naopak vadí. Nové prostředí může být náročné i pro rodinu. Pomáhá, když spolu dokážeme otevřeně mluvit, ptát se a sdělovat si obavy. Přijetím do domova rodinné vztahy pokračují a my bychom pro ně měli vytvářet podmínky.

V Onšově se konají kulturní akce a nedávno za seniory přijel také festival Ji.hlava. Jaký význam mají podobné návštěvy?

Přinášejí možnost zažít něco nového i lidem, pro které je cesta za kulturou obtížná. V rámci programu Ji.hlava přístupnější u nás obyvatelé zhlédli dokument o Jaroslavu Seifertovi. Takové spolupráce si vážíme. Důležité je nabídnout program, který má pro dospělé lidi obsah a smysl, a zároveň respektovat, zda se ho chtějí zúčastnit.

Může bohatý program sám o sobě zajistit spokojenost obyvatel?

Nemůže. Někdo má rád společnost, jiný si raději čte nebo odpočívá. Účast na aktivitách nemůže být měřítkem spokojenosti každého člověka. Vedle programu záleží na způsobu, jakým spolu mluvíme, zda respektujeme soukromí nebo jestli dokážeme vyslechnout přání a připomínky. Někdy má největší význam obyčejná chvíle, kdy si k člověku sednete a necháte ho mluvit.

Co je z pohledu vedoucí nejdůležitější pro dobré fungování týmu?

Aby zaměstnanci věděli, co se od nich očekává, měli potřebné informace a mohli včas říct, že něco nefunguje. Péče je společná práce. Navazují na sebe pracovníci v přímé péči, zdravotní sestry, sociální a aktivizační pracovníci i provozní zaměstnanci. Když mezi nimi vázne komunikace, projeví se to velmi rychle. Stejně důležité je dobrou práci vidět a ocenit.

Co na práci zaměstnanců veřejnost často nevidí?

Množství drobných rozhodnutí, trpělivosti a pozornosti, které péče vyžaduje. Pomoci člověku znamená také odhadnout, kdy potřebuje podporu a kdy mu dát prostor, aby určitou věc zvládl sám. K tomu přistupuje fyzická i psychická náročnost. Proto potřebujeme věnovat pozornost vzdělávání, spolupráci a podmínkám, ve kterých zaměstnanci pracují.

Kde vidíte prostor pro další zlepšení?

V prostředí domova, v organizaci práce i v individuálním přístupu. Chceme mít prostor všímat si toho, co je pro jednotlivé obyvatele důležité, a neztratit to v provozních povinnostech. Pomáhá ptát se přímo jich i rodin a brát vážně také připomínky zaměstnanců. Sedmdesáté výročí bylo důvodem k radosti, ale není důvodem přestat hledat, co můžeme dělat lépe.

Co byste domovu přála do dalších let?

Aby měl stabilní tým, dobré podmínky pro péči a podporu pro svůj další rozvoj. A obyvatelům bych přála, aby tu měli někoho, komu důvěřují, mohli rozhodovat o svém životě a cítili, že na jejich přáních záleží. Podle toho nakonec poznáme, jak dobrý domov vytváříme.