Sociální služby jsou plné dobré práce, která často zůstává za zdmi jednotlivých organizací. Projekt Vidět dobro chce tuto praxi dostat ven. Otevřeně mluví o vedení lidí, řízení organizací, změnách, chybách i odvaze dělat věci jinak. O tom, proč projekt vznikl, komu je určen a proč podle Aleše Urbana potřebují sociální služby více sebevědomí i otevřenosti, jsme si povídali přímo s jeho autorem.

Proč projekt Vidět dobro vznikl?

Chtěl jsem vytvořit prostor, kde se o vedení sociálních služeb mluví otevřeně, bez příkras a ideálních obrázků. Všichni řešíme podobné věci – finance, lidi, změny, požadavky zřizovatelů, legislativu, očekávání rodin i veřejnosti. Přitom máme v sociálních službách obrovské množství zkušeností a dobré praxe, která často zůstává uvnitř jednotlivých organizací. Chyběl mi prostor, kde si ji můžeme předávat, inspirovat se, ale také otevřeně říct: tohle se nám nepovedlo. A právě tak začalo vznikat Vidět dobro.

Nejsou sociální služby málo vidět?

Určitě. Děláme obrovský kus práce, ale navenek o tom často neumíme mluvit. A pak se nemůžeme divit, že veřejnost mnohdy netuší, jak moderní sociální služba skutečně vypadá, co všechno obnáší a kolik profesionální práce za ní stojí. Vidět dobro ale není o sebechvále. Jde o to ukázat, že sociální služby mají smysl, přinášejí řešení a pracují v nich profesionálové, kteří každý den ovlivňují kvalitu života druhých lidí.

Myslím, že jako obor potřebujeme být sebevědomější.

Pro koho je projekt Vidět dobro určen?

Především pro ředitele, vedoucí týmů a další lidi, kteří sociální služby řídí. Pro každého, kdo chce svoji organizaci posouvat a přemýšlí nad tím, jak ji vést lépe. Současně nechci, aby šlo o uzavřený projekt pouze pro management. Řada témat se týká všech lidí v sociálních službách. A v širším smyslu je Vidět dobro také způsob, jak veřejnosti ukázat, co se v našem oboru skutečně děje.

Proč se tolik věnujete leadershipu?

Protože kvalita služby začíná u vedení. Ředitel nebo vedoucí pracovník nastavuje směr, kulturu organizace a podmínky pro lidi. Když je vedení slabé, přetíží to celý tým a nakonec to pocítí i klienti. Dobrý ředitel podle mě nemusí vědět všechno. Musí ale umět sestavit kvalitní tým, dát lidem důvěru, vytvořit prostor pro jejich práci a zároveň nést odpovědnost za rozhodnutí.

Leadership v sociálních službách není něco navíc. Je to jedna z podmínek kvalitní služby.

Co podle vás dnes brzdí vedení sociálních služeb?

Hodně je to byrokracie a tlak na výkon bez dostatečných zdrojů. Ředitelé a vedoucí pracovníci tráví obrovské množství času administrativou a operativou. Pak jim logicky zbývá méně prostoru na strategii, rozvoj organizace a hlavně na lidi. Ale byla by chyba svádět všechno pouze na systém. Část bariér si vytváříme sami. Někdy jsme příliš opatrní. Bojíme se změn, protože něco fungovalo deset nebo dvacet let. Čekáme, až nám někdo řekne, co přesně máme udělat. Jenže pokud chceme sociální služby posouvat, musí někdo začít věci měnit. Samozřejmě odpovědně, ale také s určitou odvahou.

Proč je podle vás důležité otevřeně sdílet i chyby?

Protože jen tak se můžeme posouvat. Chyby k vedení organizace patří. Když o nich budeme mluvit, můžeme ostatním ušetřit čas, energii a někdy i peníze. Pokud budeme prezentovat pouze úspěchy, vytvoříme falešný obraz, že dobrý ředitel všechno ví, vždycky se správně rozhodne a nikdy se nesplete. Takový člověk neexistuje. Mnohem důležitější je umět chybu přiznat, vyhodnotit ji, poučit se a příště rozhodnout lépe. I o tom má Vidět dobro být.

Co mají přinášet brožury Ředitel 2.0*, Leadership v sociálních službách, Konec hodných vedoucích  a další publikace?

Především praktické zkušenosti, nástroje a inspiraci z reálného života. Nechci vytvářet teoretické knihy do šuplíku. Chci, aby si člověk něco přečetl a druhý den si z toho mohl něco vzít do své práce. Proto se jednotlivé brožury věnují konkrétním tématům, která skutečně řešíme. Někdy je to leadership, jindy komunikace, změna, práce s týmem nebo způsob, jakým přemýšlíme o samotném řízení organizace. Nemusíme se všichni shodnout. Pokud ale text přiměje vedoucího pracovníka přemýšlet nad tím, jestli něco nejde dělat jinak, splnil svůj účel.

(* která bude teprve představena pozn. redakce)

Jakou roli má v projektu podcast?

Podcast je další způsob, jak přinášet rozhovory s inspirativními lidmi z praxe. Má výhodu v tom, že umožňuje jít do větší hloubky a přitom zůstává velmi osobní. Chci, aby se v něm mluvilo otevřeně o tom, co funguje, co nefunguje, co je těžké a co nás někdy drží nad vodou. Nechci vytvářet dokonalý svět sociálních služeb. Mnohem zajímavější je podle mě skutečná praxe.

Dá se veřejná organizace skutečně řídit moderně?

Jsem přesvědčený, že ano. Moderní řízení podle mě není o drahých technologiích, módních manažerských pojmech nebo o tom, že z příspěvkové organizace budeme dělat korporaci. Je především o datech, komunikaci, důvěře, zapojení lidí, jasné vizi a schopnosti rozhodovat. A také o tom, že se vedení nebojí některé věci zpochybnit. To, že jsme něco dvacet let dělali určitým způsobem, ještě neznamená, že je to nejlepší způsob i dnes.

Není právě změna v sociálních službách někdy těžká?

Je. A myslím, že je fér si to přiznat. Sociální služby jsou velmi citlivé prostředí. Pracujeme s lidmi, často ve složitých životních situacích. Nemůžeme experimentovat bez rozmyslu. To ale nesmí znamenat, že nebudeme měnit nic. Pro mě je důležité rozlišovat mezi stabilitou a stagnací. Stabilní organizace může být současně velmi inovativní. Pokud má jasné hodnoty, ví, proč změnu dělá, a dokáže ji dobře vysvětlit zaměstnancům, klientům i rodinám.

Co je podle vás úkolem dnešního ředitele sociální služby?

Vytvářet prostředí, ve kterém mohou ostatní dělat svoji práci dobře. Ředitel nemá být člověk, přes kterého musí projít každé rozhodnutí. Pokud je organizace závislá na jednom člověku, není podle mě dobře řízená.

Mým cílem je mít kolem sebe silné lidi, kteří mají kompetence, odpovědnost a prostor rozhodovat. Úkolem ředitele je držet směr, vytvářet podmínky, odstraňovat překážky a ve chvíli, kdy je to potřeba, převzít odpovědnost.

Dobrá praxe nemá zůstat zavřená za dveřmi jedné organizace. Je to vlastně hlavní myšlenka projektu?

Přesně tak. Nemám ambici říkat ostatním, jak mají řídit svoje organizace. Každá služba je jiná, každý tým je jiný a každé prostředí má svoje specifika. Můžeme ale ukázat: tohle jsme zkusili, takhle jsme nad tím přemýšleli, tohle fungovalo a tady jsme naopak narazili. Někdo si z toho vezme deset procent, někdo jednu myšlenku a někdo vůbec nic. To je v pořádku. Podstatné je, aby dobré zkušenosti nezůstávaly schované.

Kam chcete Vidět dobro posunout dál?

Chci, aby bylo ještě praktičtější a užitečnější. Budeme pokračovat v dalších tématech, publikacích a podcastu. Chci přinášet více zkušeností dalších lidí a organizací, protože Vidět dobro nemá být pouze o jednom řediteli nebo jednom domově. A hlavně bych chtěl kolem projektu postupně vytvářet komunitu lidí, kteří mají chuť sociální služby posouvat. Nemusíme mít na všechno stejný názor. Naopak. Potřebujeme spolu diskutovat, někdy se přít a zpochybňovat věci, které považujeme za samozřejmé.

Co byste chtěl, aby si člověk po návštěvě Vidět dobro odnesl?

Ideálně jednu myšlenku, kterou použije ve své práci. Nemusí změnit celou organizaci. Možná jen jinak povede příští poradu. Dá někomu větší důvěru. Přestane dělat něco, co už dávno nedává smysl. Nebo se odhodlá k rozhodnutí, které dlouho odkládal. Pokud Vidět dobro pomůže člověku udělat jednu věc lépe, má ten projekt smysl. Protože změna sociálních služeb podle mě nezačíná nějakým velkým dokumentem. Začíná u lidí, kteří mají odvahu přemýšlet, jestli věci nejdou dělat lépe.

O projektu Vidět dobro

Vidět dobro je iniciativa zaměřená na zviditelňování sociálních služeb, moderní řízení organizací a leadership. Prostřednictvím publikací, praktických materiálů, podcastu a sdílení zkušeností otevírá témata, která řeší ředitelé a vedoucí pracovníci sociálních služeb v každodenní praxi.

Více informací a publikace: Vidět dobro