Slavnostní předání se uskutečnilo v pondělí 22. prosince. Autorem jedinečného modelu, který byl vytvořen z kartonu průmyslové šedivky, je dlouholetý podporovatel, Pelhřimovák a srdcař Josef Přenosil, který má k Domovu Jeřabina dlouhodobě velmi blízký vztah. Každý detail modelu vznikal s mimořádnou pečlivostí, trpělivostí a opravdovým citem. Tento jedinečný dar obohatí historii Domova Jeřabina a stane se jeho trvalou součástí. „Prozatím bude vystaven na chodbě, kde si jej mohou prohlédnout klienti, zaměstnanci i návštěvy. Své čestné místo pak najde v nové zasedací místnosti, kterou plánujeme vybudovat. Panu Přenosilovi ze srdce děkujeme za jeho přízeň a podporu,“ říká ředitel Domova Jeřabina Aleš Urban. Jak dlouho model sídla vznikal? Kdy se zrodil nápad vytvořit jeho zmenšenou podobu? A bylo možné do něj otisknout ducha a atmosféru Domova Jeřabina? Nejen na tyto otázky jsme se zeptali samotného autora v rozhovoru, který vám přiblíží příběh tohoto výjimečného daru.

Co vás přivedlo k myšlence vytvořit právě model Domova Jeřabina a kdy se tento nápad zrodil?

Odpověď je jednoduchá. Sám jsem měl možnost v podobném zařízení, nebo spíše ústavu okusit, jaké to je být závislý na pomoci někoho, kdo s vámi soucítí, věnuje vám svůj čas a jste vděčni, že vám takové zařízení a takoví lidé jsou ochotni dostat vás do normálního života. Udělají pro to maximum. Tím zařízením byl Dětský diagnostický ústav v Českých Budějovicích. Sám vím, co je to snít o nesplnitelných přáních. Co je to čekat měsíc na maminku, až se vrátí se zmrzlinou, pro kterou jednoho dne odešla a zůstal jste za vraty, které se už neotevřeli. Dovedu tedy váš život pochopit a dokážu se vcítit do lidiček, kteří jej žijí. Velice si vážím práce zaměstnanců Domova Jeřabina, kteří umí s takovými lidmi pracovat a umožnit jim běžné zařazení do života. No kde vznikl onen nápad? V prostorách pelhřimovské radnice jsem měl výstavu mých modelů, které budou postupně přibývat. Modely přitom zaujaly také ředitele Domova Jeřabina Aleše Urbana. To byla obrovská výzva a zrodil se nápad udělat právě model Jeřabiny, který jsem pojal jako poselství. Navíc to hezky zapadlo do vánočního času.

Kolik času a práce je v tomto modelu ukryto? A z jakého materiálu je model vyroben?

Celý model se dělal přesně měsíc. Vždy jsem začínal kolem 10. hodiny dopolední a končíval okolo 2. hodiny ranní. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně nemocný člověk, jsem v invalidním důchodu, tak mohu tvorbě věnovat hodně času. K tomu se mohu spolehnout na jednoho člověka, který je mým sousedem a obrovsky mi pomáhá. On je právě jedním z těch, který mi shání materiál. Model je stavěn z kartonu průmyslové šedivky. Používá se jako podklad pod materiál a jednotlivé kartony pak jdou do kontejneru. No a právě tyto kartony mi vozí. Takže díky němu vznikly a vznikají všechny modely. Dál jsem použil lepidlo Herkules, laky na nehty, tempery, špejle a zdivo se natírá malířským nátěrem. Jako tráva se používají natrhané houbičky na nádobí, které jsou různě vytvarované a barevně doladěny.

Je modelářství Vaším celoživotním koníčkem?

Jde o celoživotní koníček. Už jako děcko jsem si slepoval vystřihovánky z časopisu ABC. Později jsem přešel k hradům a zámkům, ale to mně tak nenaplňovalo. Tak jsem začal vyrábět chaloupky ze špejlí. Mohl jsem si vše sám navrhnout a poté vytvořit k obrazu svému. Nejvíc mne bavilo vyrábět jednotlivé domky. Dal jsem se také do stavby železnice pro svého syna. Vyrobil jsem velký okruh autodráhy a věnoval jí dětskému domovu v Humpolci. Dnes už bych ani nespočítal, kolik modelů vyrostlo pod mýma rukama. Když jsem se poprvé oženil, modelářství jsem zanechal. Chtěl jsem se k němu vrátit v druhém manželství. Ale manželka byla těžce nemocná a musel jsem se o ni starat. Až po jejím odchodu jsem se k modelářství vrátil. Jako první jsem postavil dárek k Vánocům pro pana starostu. Domeček Františka Bernarda Vaňka v Děkanské zahradě.

Myslíte si, že se duch a atmosféra Domova Jeřabina podařilo do modelu nějakým způsobem otisknout?

Model představuje poděkování za to, že vůbec takové organizace fungují a že je sídlo naplněno láskou. Bez toho bych se ani nepustil do díla.

Co byste vzkázal obyvatelům a zaměstnancům Domova Jeřabina, pro které jste tento model s takovou péčí vytvořil?

Zaměstnancům přeji hodně sil, hodně pevné vůle pomáhat těm, co naší pomoc potřebují. Obyvatelům a klientům Domova Jeřabina přeji, aby byli šťastní, aby měli kolem sebe spoustu fajn lidiček a lásky.